Návyky 3 – Soustřeďte se na to, kým se stát, a ne na výsledky, kterých chcete dosáhnout

Máme zde další díl z cyklu NÁVYKY.

V první části jste se dozvěděli o tom, že je třeba na své CESTĚ k cíli postupovat malými, ideálně každodenními krůčky. Ve druhém díle to bylo o tom, aby nás bavila už samotná cesta k našemu cíli. A tento třetí díl zase plynule dál navazuje.

Proč je tak těžké osvojit si dobré návyky a zbavit se těch špatných? Ty špatné (jako třeba špatná strava, vysedávání u televize nebo u sociálních sítí, prokrastinace, kouření apod.) se nás většinou drží urputně jako klíště.

Jdeme na to prostě špatně, většinou přes změnu výsledků, a to cestou pevné vůle. Příklad? Chceme zhubnout třeba 10 kg (to jsou ty výsledky) a chceme po sobě, abychom zatli zuby a omezili se v jídle. V lepším případě nespoléháme jen na pevnou vůli, ale následujeme nějaký proces, nějakou metodu, dietu, nějaký předem daný systém (a že jich třeba v případě hubnutí je!).

Měli bychom si ale nejdříve uvědomit, že změna se děje ve 3 úrovních neboli vrstvách:

• První, vnější vrstva, je právě již zmíněná změna výsledků (zde je většina našich cílů)
• Druhá, prostřední vrstva představuje změnu procesů (zde je většina našich návyků a metod a procesů, jak se k cíli dostat)
• Třetí, nejhlubší změna představuje změnu naší identity (zde jsou naše názory, předsudky, domněnky, zkrátka naše nastavení a smýšlení)

Nejde o to, že by snad byla jedna vrstva lepší než druhá, protože všechny jsou propojené. Jde ale o to, kterou vrstvou při změně začít.

Lidé většinou začínají tím, že si stanoví, čeho chtějí dosáhnout. Alternativou k tomu je změna identity, tedy toho, kým se chci stát.

Opět Vám dám příklad s hubnutím. Buď se můžete zaměřit na to, že chcete zhubnout 10 kg nebo se můžete zaměřit na, abyste žili, chovali se, a i mysleli jako štíhlý zdravý člověk. Chápete ten rozdíl? Zhubnout 10 kg a přemýšlet a chovat se jako štíhlý člověk není totéž. Cítíte ten rozdíl? Myslet jako štíhlý člověk jde daleko více do hloubky.

Pokud si řeknete, že zhubnete a každý den se vážíte, ale přitom stále smýšlíte jako člověk s nadváhou, jako ten, pro kterého je největší odměnou kremrole nebo plný talíř čehokoliv, pak se to asi nepovede. Nebo povede, ale až se to povede, tak s tím nastavením, s tou starou identitou, naberete ztracená kila zase rychle zpět.

Ať ale stále nemluvím jen o hubnutí. Můžeme si vzít příklad kuřáka. Pokud o sobě prohlašuje, že se snaží přestat, ale v jeho hodnotovém žebříčku figuruje cigareta jako to největší uvolnění a požitek, stále zůstává ve své staré identitě, stále se považuje za kuřáka, který se snaží silou vůle přestat. Nedívá se na sebe jako na nekuřáka.

Zkrátka změna chování, která není v souladu s naším charakterem, s naší identitou, nám dlouho nevydrží.

Změna návyků je obtížná, pokud zároveň nezměníme zakořeněná přesvědčení a preference, z nichž naše zlozvyky vznikly a vyrostly.

Nejde tedy o to, co chci dokázat, ale o to, kým se chci stát.

Pravou změnou chování je změna identity. Bez této změny bývají dosažené pokroky jen dočasné.

Dát si jednou dvakrát zdravou večeři určitě není problém, ale vydržet u tohoto chvályhodného návyku celý život se Vám může povést jen tehdy, pokud zároveň změníte svůj hodnotový žebříček, tedy svoje priority, které vycházejí z Vaší identity.

Stále tu mluvím o identitě. Latinsky identita doslova znamená „opakované bytí“. To znamená, že opakováním svých návyků vyjadřujeme a potvrzujeme svoji identitu.

Pokud si kluk párkrát kopne do míče, tak to ještě neznamená, že je to fotbalista. Když ale začne kopat do míče každý den a fotbal trénovat, začne potvrzovat svoji novou identitu, identitu fotbalisty. Nestane se z něj fotbalista přes noc, je to postupná evoluce.

Líbí se mi přirovnání k volbám. Pokud si ten chlapec řekne, že se chce stát fotbalistou, pokaždé, když trénuje, hlasuje pro svoji identitu fotbalisty.

Na druhou stranu pokaždé, když se mu nechce na trénink a raději sedí u počítače a hraje počítačové hry, hlasuje pro identitu závislého na PC hrách a zároveň se vzdaluje identitě fotbalisty.

A chtěla bych zde zdůraznit právě ten princip voleb, který se mi tak líbí. Ani ve volbách nejde o to, získat všechny volební hlasy. Jde o to, získat většinu. Takže když si zase vezmeme ten modelový příklad našeho malého fotbalisty, tak jde o to, aby prostě víckrát šel hrát fotbal, než zůstal doma před počítačem a jedině tak se může stát dobrým fotbalistou. Neznamená to ale, že pokud si párkrát zahraje, tak že se fotbalistou stát nemůže. Jde prostě o VĚTŠINU hlasů.

1. Vyberte si typ člověka, jímž se chcete stát (fotbalista, čtenář, běžec, spisovatelka…)
2. Začněte „hlasovat“ pro svoji novou identitu co největším (ne absolutním) množstvím malých návyků

Nejprve se tedy rozhodněte, kým chcete být.

Návodné otázky:

• Jakým hodnotovým žebříčkem se chci řídit?
• Co je pro mne priorita?
• Jaký typ člověka by mohl k mému cíli dojít?
• Jak by se takový člověk na mém místě choval?

Můžete si uvědomit svoji starou identitu a to, co pro Vás znamená, proč ji už nechcete, co Vám dává a co Vám bere. A porovnejte ji s novou identitou, co Vám dá a co Vám vezme.

Prvním krokem, první otázkou není, CO nebo JAK, ale KDO.

Držím Vám palce.

Vaše Luďka
P.S. Pokud nesouhlasíte, máte námitky, připomínky či nějaké zajímavé myšlenky k tématu, budu ráda, když mi napíšete.