NÁVYKY 2 – Zamilujte se do své CESTY k cíli a buďte trpěliví jako bambus

Máme zde další díl cyklu NÁVYKY.

V první části jste se dozvěděli o tom, že je třeba na své CESTĚ k cíli postupovat malými, ideálně každodenními krůčky.

Tentokrát chci poukázat na další dvě důležité věci:

1. nutnost být trpělivý na své CESTĚ k cíli
2. nutnost zamilovat se do CESTY k cíli a nevidět jen a jen cíl

1.

Trpělivost v případě návyků je opravdu velice důležitá, proto ji opět zdůrazňuji. Máme jistě všichni tendenci očekávat výsledky podle toho, jak se snažíme. Když se však opravdu snažíme, dodržujeme plán a připravený a promyšlený systém a výsledky neodpovídají našim očekáváním, máme tendenci se vzdát.

Možná se takto vzdáváme proto, že vlastně ani nevíme, že nejvýznamnější a nejpodstatnější výsledky přicházejí vždy se zpožděním, zato pak ale kumulativně!

Příklady:

• Bambus prvních 5 let roste na povrchu jen zdánlivě nepatrně a buduje si mohutný a rozvětvený kořenový systém (což my nevidíme), pak ale náhle vyroste za 6 týdnů o 30 metrů!
• Kameník musí provést 100x úder kladivem do kamene a teprve po 101. úderu se kámen „náhle“ rozlomí.
• Já třeba dávám za příklad svým klientům případ Kateřiny Neumannové. Jistě si na naši skvělou běžkyni na lyžích a olympioničku vzpomínáte. Ona celou věčnost byla vždy čtvrtá, pátá, šestá … a už jí také docházela motivace, ale její trenér Stanislav Frühauf jí říkal: „Nebuď netrpělivá, ono se to někde nahoře střádá a jednou to tam prostě spadne!“ A taky že jo a bylo to opravdu ve velkém stylu – pamatujete, jak vyhrála olympijské zlato v Turíně v roce 2006!

A mohla bych takto pokračovat dál.

Ke změně či k úspěchu se může schylovat celá léta a pak se přihodí vše najednou!

Odborně se tomu říká „protrpět fázi latentního potenciálu“.

A tak nezoufejte, když se nedaří a Vaše snaha nemá takovou odezvu, jakou jste si představovali. Žádná snaha, žádná vydaná energie nepřijde nazmar. Vše se někde střádá, a nakonec to tam prostě spadne!!!

2.

Co je důležitější, CESTA nebo cíl? Zcela určitě CESTA!!!

Že je to pro Vás nová informace? Že s tím až tak úplně nesouhlasíte? Chápu.

Vždyť přece víme, jak je důležité mít cíl, vizualizovat si ho a stále sledovat, jestli k němu míříme. Ano, s tím souhlasím, měli bychom vědět, kam vlastně chceme jít, co je cílem naší cesty.

Na druhou stranu je ale také pravda, že cíl máme v podstatě asi všichni stejný: být šťastní, zdraví, milovaní, bohatí, úspěšní (ať už to znamená pro kohokoli cokoli).

Důležitá je ale CESTA k tomu cíli. Co myslím tou cestou? Tou myslím plán a systém, na ten je třeba se soustředit. Plán a systém máme každý jiný, rozdílný, jinak promyšlený, protože každý máme svoje individuální podmínky a předpoklady.

Systém, CESTA, tedy promyšlený plán a jeho trpělivé dodržování rozhoduje o úspěchu!

Když si budeme říkat, že budeme šťastni, až dosáhneme našeho cíle, tak to znamená, že teď šťastni nejsme.

Když si ale soustředíme hlavně na CESTU a zamilujeme se do naší CESTY k cíli, budeme šťastni už během té cesty, už teď a ta cesta se už sama o cíl postará.

Co myslíte? Kdybyste se přestali soustředit na své cíle, ale soustředili byste se jen na systém a plán, uspěli byste? Jistě, že ANO! Prostě výsledek by se už o sebe postaral sám.

• Štěstí = oddanost cestě, ne cíli!
• Ne výsledek hry, ale hra samotná!
• Dosažení cíle je jen chvilková změna. Co dál?
• Po dosažení cíle se ztrácí motivace a často dochází k jojo efektu čili že se zase vracíme na začátek. L

Příklad:

1. Máme třeba za cíl uklidit pokoj. Když toho cíle dosáhneme, máme chvilku hezký pocit, ale netrvá dlouho a v pokoji je zase nepořádek. Pokud tedy nezměníme systém přístupu k udržování pořádku a tento systém si nezamilujeme, jsme za chvíli tam, kde jsme byli … a tak pořád dokola.
2. Nebo například chceme zhubnout na určitou váhu. Pokud ale máme před sebou jen tento cíl a třeba si i říkáme, že až tu vysněnou váhu dosáhneme, budeme šťastni, že to prostě musíme nějak vydržet a po cestě k tomu cíli se trápíme a jen se těšíme, až to utrpení skončí, co se stane poté, až cíle dosáhneme? Zcela jistě se vrátíme na začátek a všechny kila zase nabereme zpět a možná i s jojo efektem. Proč? Protože jsme se nezamilovali do procesu, do systému, do cesty. Neužívali jsme si, že jíme zdravě a střídmě a že je nám lehčeji a lépe už během té cesty. Nezamilovali jsme se do CESTY, ale soustředili jsme se jen na cíl. 🙁

Pokud se Vám tedy nedaří změnit své návyky a dosáhnout vysněného cíle, není problém ve Vás a ve Vaší (ne)pevné vůli. Je chyba v systému, v plánu, v CESTĚ k cíli, a hlavně v tom, že si neužíváte samotnou CESTU!