NÁVYKY 4:

Bere nám budování návyků svobodu nebo nám ji naopak vytváří?

Co je vlastně Návyk?

Návyk je naše chování, které jsme opakovali tolikrát, že se toto chování už zautomatizovalo. A proč jsme ho tolikrát opakovali? Buď nám to pomohlo vyřešit nějaký problém nebo nám to přineslo nějaký užitek a proto to děláme zas a znovu.

A víte, proč si mozek návyky vytváří?

Naše vědomá mysl, naše vědomí, má jen omezenou kapacitu a dokáže se v jednom okamžiku plně soustředit pouze na jednu činnost, která je v danou chvíli ta nejdůležitější. Vše ostatní chce vědomí přenechat našemu podvědomí. Naše podvědomí má totiž na rozdíl od vědomí kapacitu obrovskou, daleko vyšší než ty nejvýkonnější počítače světa. Řídí v jednom okamžiku stovky činností, které jsou ale již zautomatizované a my je provádíme, jak se říká, bezděčně čili nevědomě čili podvědomě.

Budováním návyků si tedy vlastně uvolňujeme mentální kapacitu mozku, který se tak může věnovat jiným věcem.

Budování návyku může stát náš mozek dost energie. Když je ale návyk vybudován, už běží automaticky. Přináší nám benefity a mozek už na něj vynakládá minimum energie. A přesně o to mozku vždy jde, o úsporu energie!

Příklad? Je jich spousta.

Mě teď napadá například řízení auta. Když se učíme v autoškole řídit auto, musíme se pekelně na vše soustředit. Přijde nám, že nikdy nemůžeme zvládnout myslet a soustředit se na tolik důležitých věcí najednou. A nejde jen o soustředění se na samotné ovládání auta, ale i o soustředění na silniční provoz kolem nás a uvědomování si všech pravidel silničního provozu. Jde i o synchronizaci pravé a levé nohy, rukou, očí… Zkrátka se pekelně vědomě soustředíme, jsme celí zpocení, možná se i trochu bojíme a je to dost vyčerpávající.

Uděláme řidičák, začneme pomalu a nesměle jezdit a začínáme se postupně zdokonalovat. Začínáme jezdit v hustém městském provozu, na dálnicích, přestaneme se bát předjíždět a postupně si troufneme i na delší vzdálenosti. Zkrátka cvikem stává se člověk mistrem.

U řízení auta, které se postupně zautomatizovalo, jsme schopni dělat spoustu věcí. Přemýšlet, povídat si, zpívat si, poslouchat audioknihy, svačit, telefonovat, psát SMS (to snad ne!) atd. A postupem času se může stát, že řízení auta je pro nás vlastně relax a zábava. Ano, z řízení auta se prostě stal návyk. To, jak řídíme, jak se rozjíždíme, jak řadíme, to vše už převzalo a řídí naše podvědomí, to děláme automaticky, na to se již nijak nemusíme soustředit.

Vybrala jsem zrovna docela těžký návyk, ale jsou to i naše každodenní podvědomé činnosti, které jsme se jako malé děti museli vědomě naučit, ale opakovali jsme je už tolikrát, že jsou automatické. Například čištění zubů, sprchování, česání, mytí nádobí a milion dalších, které se již tak automatizovaly, že je děláme nevědomě a mozek tak má kapacitu se věnovat důležitějším věcem, ideálně novým tvůrčím myšlenkám a činnostem.

Dobré zautomatizované návyky vědomý život nevylučují, ale podmiňují

Možná bych měla napsat „důležitějším“ věcem, tedy v uvozovkách, protože leckdy to pak dopadá tak, že žijeme jen bezděčně, nevědomě a zautomatizovaně jako v hypnóze, jako křečci v kolečku a naši vědomou mysl zaměstnávají negativní myšlenky plné strachu a pochybností.
Někdo by mohl namítnout, že se přece všude nyní propaguje vědomý přístup k životu a mindfulness. Ano, celý osobní rozvoj je o vědomém přístupu k životu a také o přínosu přítomného okamžiku. Ale DOBRÉ NÁVYKY vědomý život zcela určitě nevylučují, spíše jej podmiňují!

Berou nám návyky svobodu nebo nám ji dávají?

I když naše návyky, tedy především ty dobré, znamenají pro náš život velkou výhodu, přesto je hodně lidí, kteří říkají, že když se budeme vědomě snažit o dobré návyky, z našeho života tak vymizí lehkost, radost, spontánnost. Buď že si budeme pěstovat návyky nebo si budeme užívat svobody.

Opak je pravdou! Myslím, že návyky naši svobodu vytvářejí! Myslím, že lidé, kteří nemají zvládnuté dobré návyky, jsou naopak ti nejméně svobodní. Jsou závislí na svých momentálních náladách, emocích, lenosti, na chování druhých, na momentální situaci a na svém podvědomém nastavení (ti, co mne již déle sledují, vědí, o čem mluvím – podvědomé programy).

Budováním dobrých návyků v přítomnosti si vlastně děláte prostor pro své zájmy, pro svoji svobodu v budoucnosti.
_ _ _

V dalším díle NÁVYKŮ už půjdeme na naše návyky více konkrétně.
Proces budování návyku si můžeme rozdělit do 4 jednoduchých kroků, se kterými budeme dále pracovat. Jsou to: PODNĚT, TOUHA, REAKCE a ODMĚNA (PoToRO). Zní to velice učeně, ale nic složitého na tom není.

Doufám, že si ještě pamatujete, co jsme si říkali o NÁVYCÍCH v prvních 3 dílech našeho cyklu.

A příště si již posvítíme na PoToRO! 🙂

Krásné dny.

Vaše Luďka