Když se zeptá…

Milí přátelé,

tak mě zase po delší době něco cinklo a řekla jsem si, že je to něco, co stojí za to, o tom napsat.

Dívala jsem se na letošní předávání Oscarů a při jednom vstupu moderátora celé show (Jimmy Kimmel) to se mnou zarezonovalo. Na scénu k moderátorovi totiž v jeden okamžik přišel asi tak osmiletý klučina a moderátor uvedl, že je jako on, když byl malý. V té scénce měl tomu chlapci skládat účty z toho, jestli žije takový život, jaký si ten malý kluk kdysi představoval.

Okamžitě to ve mně zavibrovalo a řekla jsem si, hm, tak to je dost dobré.

A začala jsem o tom hned přemýšlet.

• A co vy? Co byste řekli vy svému dětskému já?
• Žijete život podle svých představ a svých dětských snů a mladistvých plánů?
  Žijete svůj život naplno, nebo jen přežíváte a říkáte si, že budete šťastni … AŽ?
• Plníte si své sny, nebo podléháte svým strachům a vnitřním obavám?
• Staráte se o všechny okolo, a jen o sebe ne?
• Trápí vás všechny nepravosti, křivdy a neštěstí světa, ale radost vám jen tak něco neudělá?
• Honíte se za plněním povinností a život vám mezitím protéká mezi prsty?
• No jistě, vždyť přece začnete žít hned, jak budou všechny povinnosti splněny.
• Jde vám víc o věci než o vztahy?
• Vnímáte heslo „Lepší žít než mít“ jako naivní?
• Pochválilo by vás to vaše malé dítě za to, jak dnes vypadáte?
• Udržujete tělo, které vám vaše dětské já svěřilo do opatrování, v kondici
• sportem, co nejkvalitnějším jídlem a pitím, duševní hygienou?
• Děláte práci, kterou jste vždy chtěli dělat, která vás naplňuje, a realizujete v ní svůj talent?
• Těšíte se v neděli večer do práce?
• Máte vedle sebe partnera, se kterým je vám dobře a se kterým se vzájemně inspirujete?
• Udržujete dobré rodinné vztahy, nebo v sobě stále dusíte nějakou dávnou křivdu?
• Máte čas na své kamarády?
• Opouštíte často svoji komfortní zónu a objevujete stále nové věci, nebo raději sedíte doma?
• Už mě nic nenapadá, ale určitě by se našla ještě celá řada podobných otázek, které by vám ta malá holčička nebo ten malý kluk mohli dát.

Pouvažujte o tom. Nikdy není pozdě začít žít tak, aby vás to vaše malé já pochválilo a řeklo vám: „Hele, klobouk dolů. Vím, že to vůbec nebylo jednoduché, ale zvládl/a jsi to. Moc ti děkuji za hezký život.“

A jak bych dopadla při tom bilancování já? Myslím, že je hodně co zlepšovat. Ale druhý den, když jsem šla ráno do lesa se psem, jsem si uvědomila, že minimálně za moji Jenny by mne snad malá Luďka pochválila, protože si vždy přála erdelteriéra.