Nezapomněli jste na „TO MOJE“?

(Požadujete po blízkých, aby plnili Vaše potřeby?)

Jste v životě spokojeni? Cítíte se naplněni? Děláte to, co Vás baví a při čem ztrácíte pojem o čase? Těšíte se, až zase budete moct pokračovat? Vyčítá Vám Vaše okolí, že se mu málo věnujete, že na něj nemáte čas?

Pak jste našli zlatý grál! Cítíte ve svém životě vášeň a touhu a pak tedy žijete šťastný život a možná si to ani neuvědomujete.

Nebo je to naopak?

Jste v roli čekatelů a čekáte, až si na Vás okolí, tedy partner, partnerka, přátelé či děti udělají čas? Vyčítáte jim, že Vás nemají rádi, že s Vámi nechtějí sdílet, že Vám ani nezavolají, že na Vás nemyslí atd.? Nechápete, že mají své životy, své zájmy, své priority a že Vy tou jejich prioritou nejste? Vyčítáte a možná i citově vydíráte, že Vy jste jim toho tolik obětovali a oni jsou teď nevděční? Žádáte po nich, aby naplňovali Vaše potřeby?

Pak se chováte jako děti, tedy nedospěle, nemoudře.

Vyčítáním a vydíráním o své okolí naopak přicházíte. Kdo by také chtěl být s člověkem, jehož první věta je „To ti ani nestojím za to, abys mi zavolal/a?“

Čekáním a tím, že jste stále na příjmu a k dispozici, nejste pro své okolí nijak vzácní. Jak byste také mohli být, když ani Vy sami necítíte svoji hodnotu a hodnotu svého života a raději žijete a zabýváte se životy druhých. Jen ne tím svým.

Možná to tak bylo už v dětství, když jste čekali, až Vám nějaký kamarád či kamarádka zavolá a když jste volali Vy a kamarádi neměli čas, tak jste radši zůstali doma, než abyste šli jednoduše sami (na sport, koncert, kroužek, do kina apod.).

V dospívání jste možná zase čekali, až Vám On nebo Ona zavolá a byli jste nešťastní, když telefon nezvonil a nezvonil, protože bez Něj nebo bez Ní Vás nic nebavilo.

Možná Vám to čekání přetrvalo i do partnerství a manželství. Možná jste kvůli partnerovi či partnerce zapomněli na své přátele i na své koníčky. Zapomněli jste na „TO MOJE“. Najednou byl/a na první koleji, tedy na prvním místě ten druhý a Vy jste sebe a „TO MOJE“ odsunuli na druhou kolej.

Pak přišly děti a Vy jste „TO MOJE“ odsunuli na 58., tedy úplně zapomenutou kolej. Vždyť se to přece tak sluší a patří, že je péče o rodinu na prvním místě a „TO MOJE“ je třeba obětovat, jinak by byl člověk považován za sobce.

Možná se ale stalo, že Vaše okolí „TO MOJE“ neobětovalo a „sobecky“ se tomu věnuje dál a jediný, kdo „TO MOJE“ obětoval/a, jste Vy. Že je to nefér a nespravedlivé? Možná ano a možná po Vás ani nikdo nežádal, abyste „TO MOJE“ obětoval/a, možná jste tak jen byl/a vychován/a.

Možná už děti vylétly z hnízda, žijí si vlastní životy a už Vaší péči a starostlivost nepotřebují. Možná jen sami smutně doma čekáte, až někdo zavolá či přijde a máte pocit, že Vás nemá nikdo rád.

Ale ono je to jinak! Hlavně Vy sami se nemáte rádi. Marníte život čekáním. A je jedno, kolik Vám je let.

Pokud toho času teď pro sebe až tak moc nemáte (děti jsou malé), požádejte okolí, aby Vám pomohlo. Trvejte na kompromisech, snažte se to naplánovat a prostě nějak vymyslet. Vybojujete si čas pro sebe, je to důležité.

Někdo hned ví, co by ho naplňovalo, co je pro něj „TO MOJE“. A někdo už úplně zapomněl.

Vezměte si tužku a papír a začněte přemýšlet. Vzpomínejte, co Vás bavilo dřív. Vzpomínejte, o čem jste si říkali, že to budete dělat, až budete mít někdy čas. Přemýšlejte, vzpomínejte, čtěte, vnímejte, sondujte, mějte oči otevřené a zkoušejte. Pište si seznam toho, co by to mohlo být a nemusíte se hned na poprvé trefit, můžete svůj názor měnit.

A pozor, nemělo by to být jen na oko, jen jako aby se neřeklo. To by pak nefungovalo a nenaplňovalo by Vás to.

Nenechte se odradit pochybnostmi okolí, a hlavně se nenechte odradit svým podvědomím, když Vám bude říkat, že:

• je to těžké.
• je to trapné.
• se to nepovede.
• se Vaši nejbližší určitě budou zlobit… atd. atd.

I když to třeba nebude hned „k nalezení“, nevzdávejte to. Najděte svoje „TO MOJE“ a věnujte se tomu s vášní. Budete se cítit naplnění a užiteční, Vaše duše bude spokojená, život Vám bude dávat smysl a budete se na něj usmívat, nebudete vyčítavou koulí na noze Vašich nejbližších a také budete pro ně vzácní a cenní.

Vaše Luďka