Co dělá váš hlídací pes (mozek), když jde kolem plotu koronavir?

Ahoj! Krásný den!

Myslíte si, že teď, v souvislosti s naší situací, v souvislosti s “korona-situací” může být náš den krásný?

Já myslím, že ano. Není totiž kolem nás jen hrozba koronaviru a miliarda informací o něm a o tom, co to bude znamenat pro náš další život. Je kolem nás také jaro. Všimli jste si?

Všimli jste si, že příroda kolem se chová, jako kdyby se nic nedělo, jako kdyby se “nechumelilo”? Ono se to všechno zelená a pučí si to a ptáci si prozpěvují… Jen si děti všimněte, co je krásy na světě. 🙂

Ale já chci dnes mluvit o něčem jiném, nejen o jaru.

Docela ráda přirovnávám náš mozek k hlídacímu štěkajícímu psovi.

Představte si, že máte zahradu nebo nějaký pozemek a na něm vám pobíhá váš hlídací pes. Ten pes hlídá jednak podle toho, jakou má povahu a pak také hlavně podle toho, jak je vycvičený, jak jsme ho vychovali.

Byla bych ráda, kdybyste si uvědomili, že my jsme páníčkové toho našeho hlídacího psa, my jsme páníčkové našeho mozku. Je to na nás, jak našeho psa, tedy náš mozek, vychováme a vycvičíme.

Představte si nevychované nevycválané štěně, které běhá jako pominuté podél plotu a štěká na všechno, co se kolem plotu jen mihne (třeba i na mravence, na paní učitelku a děti, kteří jdou kolem plotu, na pošťáka atd.).

Přesně takto může reagovat náš mozek. Proč? Prostě proto, že hlídá. Je to jeho funkce. Má to totiž, jak já s oblibou říkám, v popisu práce. Hlídá nás a hlavně ten svůj “pozemek”. A to je v pořádku.

Jde ale o to, abychom toho našeho hlídacího psa (tedy mozek) vychovali, abychom ho naučili, že není třeba hystericky štěkat na všechno, co projde kolem.

Měli bychom mu poděkovat, že tak svědomitě hlídá a vysvětlit mu, že pošťák je hodný pán, který nám nese psaní nebo noviny a není třeba se ho bát a cítit se ohroženě.

Je důležité tomu mozku opravdu poděkovat, i ho pochválit, že nás takto varuje a je třeba i pesimistický a že nám říká: “No, jen aby.”

Je zkrátka v pořádku, že nás mozek hlídá a varuje nás. My ale nesmíme podlehnout hysterii toho hlídacího psa, musíme ho uklidnit a vědomě, jak se říká s chladnou hlavou, se rozhodnout, zda jsme či nejsme v nebezpečí a co pro naši ochranu můžeme udělat.

A takto vědomě toho psa vychovávat, aby neštěkal zbytečně a moc.

Myslím, že se toto přirovnání mozku ke hlídacímu psovi hodí na všechny naše myšlenky a na celý život. Většina našich myšlenek je pochybujících, varujících a ustrašených. To ale neznamená, že jsou to myšlenky pravdivé a takové, kterými se musíme řídit.

Berte své myšlenky jen jako nabídku vašeho mozku. Je pak na nás, zda si takovou myšlenku připustíme jako pravdivou nebo ji s díky odmítneme a počkáme si, až nám mozek nabídne jinou. A nebojte, on jinou nabídne.

A v současné “korona-situaci”, kdy kolem našeho plotu lítá koronavir, platí toto dvojnásob. Náš hlídací pes je opravdu vystrašený a je tedy na nás mu říct: ”Díky, že hlídáš, ale neboj, mám to pod kontrolou. Udělám vše pro to, abych se nenakazil a ty už neštěkej.”

Tak to je vše, dávejte na sebe pozor, užívejte jara a vychovávejte toho svého hlídacího pejska.

Ahoj. Vaše Luďka