Blahodárné zdravé naštvání

Dobrý den, vážení přátelé. Únorový článek o fíglech, které pomáhají mým klientům je – i když se zpožděním – zde. Tentokrát je to zamyšlení nad tím, jak životodárné a blahodárné může být zdravé naštvání. Dokonce bych se nebála jej nazvat POSVÁTNÉ naštvání.

Ano, řeč bude o bouchnutí do stolu, zařvání z plných plic: „DOST! Takhle se ke mně nikdo chovat nebude!“

Problém je v tom, že někdy to posvátné naštvání přichází dost pozdě.

A tragédie je, že někdy nemusí přijít vůbec. Proč říkám svaté a posvátné? Protože umí dělat zázraky. Nalije Vám do žil neuvěřitelné množství energie, začnou se dít věci a okolí se nestačí divit a začne najednou obracet. A najednou se ani vy nestačíte divit, jak se vše kolem vás začíná měnit a až zázračně lepšit.

Někdy člověk musí padnout až na dno, aby se zdravě naštval a od toho dna se odrazil. Někdy pomůže někdo jiný, který něco jen tak mezi řečí pronese, a nám najednou vše docvakne a spadnou nám klapky z očí. A někdo je třeba tak moudrý a pokrokový, že se objedná na koučink a pak už je na kouči, aby mu pomohl ty klapky z očí strhnout.

Mohlo by vám pomoct, když si uvědomíte, že pravidla jsou jasně daná a předem všem známá. Pohled na všechny zamotané situace se tím dost vyjasní a zjednoduší.

Vezměte si jako příklad pravidla silničního provozu: Přednost zprava je předem jasné a všem dobře známé pravidlo. Když někdo toto pravidlo poruší a dojde k dopravní nehodě, tak je jasné, kdo bude potrestán a kdo zaplatí pokutu. V této jasné situaci snad nikoho ani nenapadne omlouvat toho, kdo nedal přednost zprava tím, že měl těžké dětství nebo má problémy v práci nebo se špatně vyspal apod. Anebo snad uvažovat tak, že ten, kdo přijížděl zleva, měl dávat větší pozor.

Já vím, že v životě to tak jednoduché není, nejde o prostou přednost zprava, ale úvaha o tom, že druhá strana pravidla porušila, i když je znala, by Vám mohla k tomu zdravému naštvání pomoct.

A tak poté, co selžou všechny snahy o domluvy, o empatické chápání, snahy o to, jak být nad věcí, úvahy o tom, že vy přece něco vydržíte a jinde jsou na tom hůř atd. atd., přijde ke slovu ono bouchnutí do stolu a zařvání DOST! Po „zločinu“ má přece přijít „trest“, jinak dochází k nerovnováze.

Jak dlouho ještě chcete trpět?
Jak dlouho ještě budete ustupovat?
Jak dlouho chcete čekat na to prokleté „AŽ“?
Jak dlouho ještě budete druhého nebo danou situaci omlouvat?
Jak dlouho si to ještě necháte líbit?
Myslíte, že druhá strana vše sama od sebe pochopí a změní se? Ne, nepochopí. Ne, nezmění!
Myslíte, že jednoho rána se vzbudíte a vše bude zázračně vyřešeno? Ne!
Nezapomeňte na to, že tady nebudeme věčně a čas běží.
Jak dlouho ještě budete podléhat svým strachům a obavám? Své lenosti a pohodlnosti?
Bojíte se říkat druhým nepříjemné věci? Proč? Co tak horšího se Vám může stát?
Kdy konečně začnete chtít od života víc?
Proč se spokojujete s málem? Člověk dostane to, oč si řekne.
Dobrá, už toho nechám. Chtěla jsem vás jen trochu nakopnout. Vy víte, co tím myslím. Zkuste si alespoň odpovědět na výše uvedené otázky.

Potřebujete pomoct a dodat odvahy? Chcete pomoct vymyslet strategii a taktiku? Přijďte si vyzkoušet koučink.

Třeba se potkáme. Těším se na vás!

Vaše Luďka